Proč právě El Hierro?
Nápad vydat se na nejmenší z Kanárských ostrovů přišel poté, co jsem už realizoval několik zájezdů na sousední ostrovy La Gomera a La Palma. O tomto ostrově jsem slyšel ledacos, ale přiznám se, že při pohledu na mapu a velikost ostrova jsem byl na pochybách, zda tento malý ostrůvek může nabídnout dostatek zajímavých míst a „zabavit“ tak aktivního cestovatele, který touží po plnohodnotné dovolené. Touha zkusit to (jako vždy) zvítězila – koupil jsem si letenku na sousední Tenerife, zamluvil místo na trajektu z přístavního města Los Cristianos, zařídil půjčení auta a pronajal jsem si domek v městečku La Frontera na 2 týdny s tím, že vůbec nevím, co mám čekat. Zvlášť v období Vánoc, kdy může být počasí nepředvídatelné.
První dojmy z ostrova El Hierro: návrat v čase
Cesta lodí z Tenerife na El Hierro je takovým návratem v čase. Oproti turistickému hemžení na Tenerife vám přijde, že jste přistáli na místě, kde se čas snad i zastavil. A podobný pocit vás neopustí po celou dobu pobytu na tomto malém ostrově.
Následovala cesta autem po prázdné silnici (něco jako dopravní zácpa je tu opravdu neznámý pojem) a příjezd do městečka La Frontera, které se ukázalo jako výborná základna pro objevování ostrova. Poloha města pod obří skalní stěnou je nejen velmi fotogenická, ale tento hlavní ostrovní hřeben zároveň často zadrží oblačnost a zde bývá (na rozdíl od hlavního města Valverde) hezčí počasí. Nehledě k tomu, že oproti Valverde působí La Frontera mnohem útulněji – je tu pár sympatických kaváren na ranní bocadillo a café cortado, několik fajn hospůdek (třeba rodinná restaurace Joapira) a taky fantastické koupání v přilehlých přírodních bazéncích La Maceta. No a krom skvělého vína musíte ochutnat i zdejší ananasy – jsou skoro stejně dobré jako ty z Azorského São Miguelu!
Plán byl jako vždy jasný – projít všechny zajímavé pěší trasy, navštívit nejkrásnější vyhlídky, prozkoumat možnosti místní gastronomie – a ze všeho sestavit zajímavý program pro cestovatele.
Kde jinde zažijete pocit, že máte celý ostrov takřka pro sebe? El Hierro je právě takovým místem.
Ráj pro pěší turisty – bez pěších turistů
I v zimních měsících panovalo celou dobu velmi příjemné počasí. V pobřežních oblastech to bylo téměř celou dobu na krátký rukáv. Pravda, ve vyšších polohách bylo v některé dny chladněji – ale na pěší turistiku ideální.
A pěší túry jsou tím, co na El Hierro táhne největší počet turistů. Těch je ale na ostrově tak málo, že je to až podezřelé – často se vám při výletu stane, že nepotkáte během túry nikoho, což považuji v současné době za unikátní jev. El Hierro není ostrov pro každého – místy velmi expresivní krajina v člověku vzbudí pocit, že je na opravdovém konci světa. Vždyť také tento ostrůvek byl před objevením Ameriky nejzápadnějším známým bodem tehdy známého světa. Dokonce sem starověcí kartografové umístili tzv. „nultý poledník“, který se nachází u místa Punta de Orchilla – v pustině rudých skal. Někteří říkají, že právě jejich železitá barva dala ostrovu jeho jméno – El Hierro totiž znamená železo. Ale pravděpodobnější verze je ta, že název převzali španělští kolonizátoři od původních domorodců, kterým se říkalo Bimbachové.
Posvátný strom Garoé a Bimbachové
Když už jsme u Bimbachů – předmětem jejich uctívání byl posvátný strom Garoé, který rostl ve vnitrozemí ostrova. Na listech tohoto stromu se srážela mlha, která je v této oblasti častá, a ve formě kapek pak padala do studánek vyhloubených pod stromem. A jelikož na Kanárských ostrovech je voda velmi ceněnou komoditou, jednalo se o strom hlubokého významu. Původní exemplář byl zničen silnými větry, ale na jeho místě dnes stojí jiný strom – a také je tu malé návštěvnické centrum, ke kterému vede krásná pěší trasa. Jen si nezapomeňte přibalit pláštěnku – v této části ostrova prší opravdu často, takže Bimbachové věděli, kam pro vodu!
Zpátky k pěším trasám – ukázalo se, že můj dvoutýdenní pobyt rozhodně nebyl příliš dlouhý a měl jsem co dělat, abych prošel vše, co jsem chtěl! El Hierro opravdu překvapí a i přes svou nevelkou rozlohu může směle v plejádě pěších tras konkurovat třeba sousední La Gomeře. Je tu vše – od nenáročných procházek třetihorními lesy v oblasti Camino de la Llanía, přes náročnější přechody ostrovního hřebene (Sabinosa – Sabinar), pestrá stále se měnící krajina (túra k posvátnému stromu Garoé), nebo pobřežní procházky sopečnou krajinou, kde zaplesá srdce nejednoho geologa (oblast Punta Arenas Blancas). A pak je tu hlavní ostrovní hřeben s několika sopečnými vrcholky a starými krátery, kterému vévodí nejvyšší ostrovní hora Malpaso (1501 m n. m.) – tudy vedou cesty s famózními výhledy a také známá náboženská pouť Bajada de la Virgen de los Reyes, největší událost na ostrově, kdy se přenáší socha patronky ostrova z malebného kostelíku Ermita de Nuestra Señora de los Reyes do hlavního města Valverde. K této události dochází jednou za čtyři roky a je to jediné období, kdy jindy liduprázdný ostrov praská ve švech.
El Hierro je ostrov se specifickou energií. Tady můe být člověk sám se sebou, bez distrakcí okolního světa. Pokud hledáte ústraní, kde si odpočinete od ruchu mysli i civilizace, tohle místo je pro to jako stvořené.
Autem za vyhlídkami, koupáním a pamětihodnostmi
Zmiňovaný kostelík je i jednou z mála ostrovních pamětihodností. Návštěvník, který by přijel na El Hierro jen za autoturistikou, může zařadit jeho návštěvu do svého itineráře (to činí většina Španělů z pevniny, kterým většinou pěší turistika nic neříká a jedou často i po stopách seriálu Hierro, který ostrov trochu zpopularizoval). Mezi povinné zastávky pro takového návštěvníka patří třeba vyhlídka Mirador de La Peña, nabízející krom úchvatného pohledu z hlavního ostrovního hřebene i unikátní restauraci, navrženou legendárním architektem Césarem Manriquem. Další famózní výhledy nabízí nedaleká vyhlídka Mirador de Jinama nebo Mirador de Las Playas, situovaná nad slunečnějším východním pobřežím ostrova. Autem (zčásti po prašné cestě) se dá dojet i k velmi fotogenickým pokrouceným jalovcům oblasti Sabinar (byť hezčí exempláře než u skromného parkoviště najdete na pěší trase směrem k pláži El Verodal). K této pláži vede silnice velmi působivou sopečnou pustinou (oblast Lomo Negro), kterou rozhodně v rámci autoturistiky nelze vynechat! Na mém výletě se mi zrovna zde porouchalo zapůjčené auto, ale podařilo se mi dojet k nedalekému Pozo de la Salud – kdysi vyhlášené studně s léčivou vodou, na jejímž místě dnes stojí jeden z mála ostrovních hotelů vyššího standardu.
No a když jsme zmiňovali pláže a koupání – málokterý ostrov v Makaronésii nabízí tolik přírodních koupališť, kde budete úplně sami! Krom zmiňovaných rozhodně stojí za doporučení fantastická Playa de Tacorón – díky své poloze je téměř vždy zárukou slunného počasí bez velkých vln. Koupání na severním pobřeží je skvělé, ale jen pro znalé – často tu bývají velké vlny nebo nebezpečné mořské proudy. Ale místa jako Charco Manso nebo La Laja nabízí pro dobrodružnější povahy prostě skvělý zážitek – a otužilejší se na El Hierru vykoupou i v zimních měsících.
Závěr: ostrov, který zůstává opravdový
Sečteno a podtrženo – ostrov El Hierro mě nadchnul a pokud máte rádi dosud neobjevená místa, divokou přírodu a nepotřebujete luxus, oblíbíte si ho také. Kdo rád chodí po kopcích pěšky, bude velmi spokojen. Není to destinace pro ty, kdo hledají luxusnější hotely (takových tu je jen pár a to doslova), rozvinutou gastronomii (byť několik skvělých restaurací se tu najde), nebo rodiny s malými dětmi – písečné pláže bez vln tu prakticky nejsou. Jeho krajina není tak okázale líbivá jako třeba na sousední La Gomeře nebo La Palmě – ale má své podmanivé kouzlo zvláštního místa na konci světa. Snad to tak dlouho vydrží.
Pokud vás článek zaujal, pořádám sem zájezdy pro malé skupinky cestovatelů, případně konzultaci s tipy na největší ostrovní vychytávky.
